Tma Hledám, abych ztrácel tak ztrácím i sám sebe v tom, co je Stromy jako já ve tmu se rozpouští jako já Ve tmu Obrazy se mění světlem jsi svítila teď proudem slz se zhášíš Ve tmu Tma se zase láme jak pohyb světla ve větvích jako strom se zimou opadávám v kořenech ticho zabolí Co jsem chtěl Co jsem chtěl a co jsem měl na to už jsem zapomněl Moje dávný představy jako dým se rozvály Zmatek v hlavě bordel ve mně všechno dere se to ze mě na to není není čas už probíhá další obraz Pořád bloudím v bludným kruhu, Ale na obloze tuším duhu Jsem jednou rovnej jednou křivej jednou křivej jednou vohlej jednou dobrej jednou špatněj jednou žádnej roztrhanej Meluzína Dýmem mých představ sám svou hlavou jako vítr se rozrazím Jsem tvá meluzína v koruně stromů později se ztiším Až jednou tě potkám jako kyslík s krví na zem spadlý, omámený v náruči ti usínám Jak kořeny pod listím co v zemi se city sytí jak ve větru vůně co jsi zde nechala Unášen vzpomínám jak smysluněžná samota jako dech co tělo polyká je teplem ta doba co je v tobě ukrytá Neubráním se Možná budu tady Možná jednou umřu hlady Neobjevím žádný síly skrytý Světla všechny zhasnu Na nože si lehnu Zkrvavený cáry rozházený Větve k zemi stáhnu Na Konec si sáhnu Zalomenej klíč v rozbitejch dveřích Budoucnost je krásná Mrtvá, živá, jasná Rozevlátej prach je jenom smetí Neubráním se Neubráním se Pražce Tvý ticho tříska pod mou kůží otázky roztáčí kulatý měsíc andělé se srdcem v pokoji jdou nesou mi od tebe dárek, nezmizí Tak nějak stále ve dne v noci pronikají do tebe jsou tvým dnem i mocí tak nějak hádám, proč tě oči bolí a proč tvůj vesmír tě zebe myslím na tebe v hodinách sedím Vteřiny vnímám jak vlak pražce tak tluče mi srdce Myslím, že vnímá a cítí bolest, žal i lásku i unavenou vůli, moji kůži co skrývá v sobě skrytý síly co tvou vůni stále cítí Vteřiny vnímám jak vlak pražce tak tluče mi srdce Letec Jsem osamělej strom ztracenej v lese Kořený ořezaný Jsem osamělej letec nad krajinou Dokud mám křídla moje sny nezahynou Jsem osamělej strom, už padá listí Máš svoji pravdu Jsem osamělý smítko ve vesmíru Člověk je země, dokud nepominu Jsem osamělý srdce, který bije Údery do kamene, čas zastaví je Ten výlet světem; hraboši, zmije Údery do kamene, čas zastaví je Břicho Díval jsem se kolem i tobě do očí byly černý tmou Díval jsem se kolem i tobě do očí zely prázdnotou V bolesti zdupu všechny pochybnosti těla křik a pláč vyrazím ode mě kolem kolem dokola vše v sobě pozastavím Konečnost do břicha potrápím i zbytek z nitra pohybem světla podrazím se na záda Zastavím dech zastavím dech a čekám, co země dokáže Svítání Mám najít svoje já pak odejít a zase dál věčný sny, jak poznat víc někam mě odnáší Svítání a pak se stmívá noc krásná všechno přikrývá tápání a co ti zbývá dál v žilách černá krev protéká Hledám cíl ve světlejch chvilkách že skončí, to se zdá sám na sebe se občas dívám v zrcadle cizí tvář Hledám cíl ve světlejch chvilkách že skončí, to se zdá sám sebe pořád hlídám někdo tady, jinej tam Co mám být, co mám si přát volný ruce svázaný tak jako trest, tak jako ráj ve svý kleci zavřený Beránci Měsíc krajinu osvítil mezi mraky plul jen ten můj stín nechal tmě Mě opustil mraky sami potichu udusili marně měsíčně Duše slunce, duše mýho těla zpět tma ji pohltila vše mi září ze sítnice má tma, má vidina Má bolest spánků od ní zima uleví cestou od Beránků cesty noční